Cesta Bohů a co bylo potom 13.5.-15.5.2022
Cestu Bohů jsem ukončil v malebné vesnici Nocelle. Jsou odtud nádherné výhledy na pobřeží i okolní hory . Nemohl jsem se těch pohledů nabažit a tak jsem se ještě chvíli procházel v tamních uličkách a pozoroval tu krásu okolního světa a vše jsem si nechal doznít u výborné večeře a sklence vína na terase místní restaurace s identickým panoramatickým výhledem.
Druhý den jsem se vydal již méně romantickou cestou do o to více romantičtějšího města ,které se jmenuje Positano.
Ta cesta vedla po silnici, na kterou navázaly nekonečné schody, které mne dovedly až do centra města a posléze k pláži.
Positano je malá obec v provincii Salerno s populací asi 4000 lidí. Město je známé tím, že ho Sophia Loren často navštěvuje, protože se zde nachází její vila. No a je to i město schodů.Ještě nikde jsem tolik schodů neviděl. Jsou všude. Není divu to město je přilepeno na prudké vápencové skále a ty domy jsou přilepeny jeden k druhému jak vlaštovčí hnízda.
Positano se rozprostírá na území s vysokým nadmořským převýšením – nejnižší bod je 0 m n. m., naopak ten nejvyšší se nachází ve výšce 1 444 m n. m. Takže to šlapání nahoru i dolu si tu člověk docela užije. Mnohými je považováno za nejkrásnější město Amalfského pobřeží .
Není proto divu, že učarovalo nejen Sofii Loren, ale i mně. Našel jsem si zde takové hezké místečko na malé pláži , kde nebylo moc lidí a večer byl klid. Pár kroků od té plážičky byly 3 restaurace a když si k tomu přičtete průzračné Tyrhénské moře, ani se mi nebudete divit, že jsem zde zůstal dvě noci a teprve dnes, 15.5. po poledni jsem se vydal vzhůru na vrcholky hor, abych zase prošel pár stezek směrem k Sorrentu a nezlenivěl.
A zase tisíce schodů městem i za městem s stoupání a stoupání a litry potu. Ale ty výhledy a radost ze zdolaného vrcholu na horách mi za tu námahu vždy stojí s není tomu nijak jinak ani dnes.
