15.4.2022

Segovia a Salamanca

Náš druhý den začal procházkou po Segovii. Segovia má několik turistických magnetů. Tím prvým je Římský akvadukt , považovaný za nejkrásnější a největší v celém Španělsku. Je to také největší turistický magnet města. Je vysoký téměř 28 metrů a rozpětí má přes 728 metrů . Je dodnes funkční a vypadá tak, že zub času si na něm nezapracoval ani trochu. Je složen z 25.000 žulových kvádrů, které jsou naskládány na sebe bez použití jakéhokoliv pojiva! 

Stát poblíže akvaduktu a posléze stoupat po schodech nad něj a pozorovat jej z různých úhlů byl pro mne silný zážitek. Dosud jsem ještě neviděl tak zachovalou stavbu z Římských dob, jako je tato. Jako kdyby včera přestřihli slavnostní pásku a uvedli ho do provozu. Přitom byl uveden do provozu již v prvním století našeho letopočtu a až do 20. století přinášel do města vodu z řeky Frio. 

Postával jsem před ním v němém úžasu a ta stavba mi připomněla paralelu s životem , což se mi při cestách děje často. Uvědomil jsem si, jak důležité je si vytvořit tzv. keystone habit, tedy základní návyk. 

V architektuře je „hlavní kámen“ kámen, označován ten, který sedí přímo ve středu oblouku a pomáhá zablokovat všechny ostatní , přičemž nese nejmenší váhu.  Pokud by někdo odstranil základní kámen, oblouk by se rozpadl, protože tento kámen je základní součástí celé stavby.  Stejně tak základní návyk je základní součástí každé zdravé návykové rutiny.

Když jsme vystoupali po schodech nahoru do starého města, odměnou nám byl krásný pohled na město a okolní vrcholky hor, které byly ještě v tuto dobu, tedy v polovině dubna pokryty sněhem. Naše kroky směřovaly k další perle tohoto města, kterou je katedrála Nanebevzetí Panny Marie a San Fructuse. 

Byla postavena rekordně rychle, za 55 let (1522–1577). Navzdory datu je postavena v pozdně gotickém slohu. Vzhledem k tomu, že tou dobou byla v plném rozpuku renesance, bylo velice složité nalézt architekta, který by dokázal takovou stavbu realizovat. Obyvatelé města ale trvali na tom, aby jejich katedrála byla v gotickém stylu. Úkolu se nakonec zhostil stavitel Juan Gil de Hontanon a výsledkem je nádherný příklad tzv. isabelské gotiky. Segovijská katedrála se tak stala poslední velkou evropskou gotickou stavbou a je právem nazývána dámou mezi katedrálami. 

Bohatě zdobený interiér s nádhernými vitrážemi nám umožnil ještě jeden zajímavý vhled do Velikonočních tradic. Uvnitř katedrály byly zaparkovány katafalky, které tvoří vždy jakousi zlatou třešničku každého průvodu. V některém je nesou na rukou a některé mají pod ním skrytý mechanismus kol a ovládání volantem . Před nádherně zdobeným katafalkem čerstvými květinami a sochami světců jde v průvodu osoba, která má na starosti navigaci. Poklepem hůlkou a gestikulací se stará o to, aby chlapci drželi správný směr. 

Když jsme opustili katedrálu naše kroky směřovaly k dalšímu, tentokráte veskrze pohádkovému zastavení k hradu Alcazar. Tento hrad je zajímavý tím, že si jej oblíbil Walt Disney a má jej jeho studio dokonce i ve svém znaku. A za všechno může požár, který původní hrad v roce 1869 stavbu značně poškodil a byla nutná rekonstrukce v duchu toho, co známe dnes z Disneyho pohádek…

Zpět do dolního města jsme prošli neméně zajímavou  židovskou čtvrtí , abychom opět potkali několik Velikonočních průvodů a den v Segovii zakončili v restauraci pod viaduktem, kde jsme okusili místní specialitu s názvem Cochinillo de Segovia“, což bychom mohli přeložit jako Segovijské selátko. 

Cochinillo de Segovia je lokální specialita, kterou dostanete pouze v provincii Segovia ). Má dokonce od roku 2002 svou ochranou známku tzv. „Marca de Garantia“ regionu Junta de Castila Y Leon pod „Asociación para la Promoción del Cochinillo de Segovia“ tedy něco jako Sdružení pro podporu segovijského selátka.

V regionu je jen pár farem, které se zabývají chovem těchto selátek. Speciální krmivo matek, hmotnost selátek mezi 4,5 kg a 6,5 kg a věk právě 3 týdny. Selátka jsou krmená pouze mlékem od prasnic a to je také jeden z důvodů jedinečnosti téhle španělské delikatesy – neuvěřitelně jemné a křehké maso. Selátka se prodávají vcelku a pravé segovijské selátko poznáte podle toho, že je bílé a že má na pravé zadní noze jako garanci původu označení (Marca de Garantia) „Cochinillo de Segovia“. 

Segovijské selátko je zcela jedinečný a úžásný gurmánský zážitek. Aby kuchař ukázal, jak je maso skutečně křehké krájí jednotlivé porce tradičním způsobem – tedy porcelánovým talířem. To vše jsme spláchli oroseným pivem a vydali se na další štaci do starobylé Salamanky, kde jsme viděli opět mnoho a mnoho Velikonočních průvodů, nádherných památek a čilý ruch v ulicích, restauracích a barech, který neutichal ani o půlnoci, kdy jsme se vraceli do našeho ubytování.

Náš druhý den začal procházkou po Segovii. Segovia má několik turistických magnetů. Tím prvým je Římský akvadukt , považovaný za nejkrásnější a největší v celém Španělsku. Je to také největší turistický magnet města. Je vysoký téměř 28 metrů a rozpětí má přes 728 metrů . Je dodnes funkční a vypadá tak, že zub času si na něm nezapracoval ani trochu. Je složen z 25.000 žulových kvádrů, které jsou naskládány na sebe bez použití jakéhokoliv pojiva! 

Stát poblíže akvaduktu a posléze stoupat po schodech nad něj a pozorovat jej z různých úhlů byl pro mne silný zážitek. Dosud jsem ještě neviděl tak zachovalou stavbu z Římských dob, jako je tato. Jako kdyby včera přestřihli slavnostní pásku a uvedli ho do provozu. Přitom byl uveden do provozu již v prvním století našeho letopočtu a až do 20. století přinášel do města vodu z řeky Frio. 

Postával jsem před ním v němém úžasu a ta stavba mi připomněla paralelu s životem , což se mi při cestách děje často. Uvědomil jsem si, jak důležité je si vytvořit tzv. keystone habit, tedy základní návyk. 

V architektuře je „hlavní kámen“ kámen, označován ten, který sedí přímo ve středu oblouku a pomáhá zablokovat všechny ostatní , přičemž nese nejmenší váhu.  Pokud by někdo odstranil základní kámen, oblouk by se rozpadl, protože tento kámen je základní součástí celé stavby.  Stejně tak základní návyk je základní součástí každé zdravé návykové rutiny.

Když jsme vystoupali po schodech nahoru do starého města, odměnou nám byl krásný pohled na město a okolní vrcholky hor, které byly ještě v tuto dobu, tedy v polovině dubna pokryty sněhem. Naše kroky směřovaly k další perle tohoto města, kterou je katedrála Nanebevzetí Panny Marie a San Fructuse. 

Byla postavena rekordně rychle, za 55 let (1522–1577). Navzdory datu je postavena v pozdně gotickém slohu. Vzhledem k tomu, že tou dobou byla v plném rozpuku renesance, bylo velice složité nalézt architekta, který by dokázal takovou stavbu realizovat. Obyvatelé města ale trvali na tom, aby jejich katedrála byla v gotickém stylu. Úkolu se nakonec zhostil stavitel Juan Gil de Hontanon a výsledkem je nádherný příklad tzv. isabelské gotiky. Segovijská katedrála se tak stala poslední velkou evropskou gotickou stavbou a je právem nazývána dámou mezi katedrálami. 

Bohatě zdobený interiér s nádhernými vitrážemi nám umožnil ještě jeden zajímavý vhled do Velikonočních tradic. Uvnitř katedrály byly zaparkovány katafalky, které tvoří vždy jakousi zlatou třešničku každého průvodu. V některém je nesou na rukou a některé mají pod ním skrytý mechanismus kol a ovládání volantem . Před nádherně zdobeným katafalkem čerstvými květinami a sochami světců jde v průvodu osoba, která má na starosti navigaci. Poklepem hůlkou a gestikulací se stará o to, aby chlapci drželi správný směr. 

Když jsme opustili katedrálu naše kroky směřovaly k dalšímu, tentokráte veskrze pohádkovému zastavení k hradu Alcazar. Tento hrad je zajímavý tím, že si jej oblíbil Walt Disney a má jej jeho studio dokonce i ve svém znaku. A za všechno může požár, který původní hrad v roce 1869 stavbu značně poškodil a byla nutná rekonstrukce v duchu toho, co známe dnes z Disneyho pohádek…

Zpět do dolního města jsme prošli neméně zajímavou  židovskou čtvrtí , abychom opět potkali několik Velikonočních průvodů a den v Segovii zakončili v restauraci pod viaduktem, kde jsme okusili místní specialitu s názvem Cochinillo de Segovia“, což bychom mohli přeložit jako Segovijské selátko. 

Cochinillo de Segovia je lokální specialita, kterou dostanete pouze v provincii Segovia ). Má dokonce od roku 2002 svou ochranou známku tzv. „Marca de Garantia“ regionu Junta de Castila Y Leon pod „Asociación para la Promoción del Cochinillo de Segovia“ tedy něco jako Sdružení pro podporu segovijského selátka.

V regionu je jen pár farem, které se zabývají chovem těchto selátek. Speciální krmivo matek, hmotnost selátek mezi 4,5 kg a 6,5 kg a věk právě 3 týdny. Selátka jsou krmená pouze mlékem od prasnic a to je také jeden z důvodů jedinečnosti téhle španělské delikatesy – neuvěřitelně jemné a křehké maso. Selátka se prodávají vcelku a pravé segovijské selátko poznáte podle toho, že je bílé a že má na pravé zadní noze jako garanci původu označení (Marca de Garantia) „Cochinillo de Segovia“. 

Segovijské selátko je zcela jedinečný a úžásný gurmánský zážitek. Aby kuchař ukázal, jak je maso skutečně křehké krájí jednotlivé porce tradičním způsobem – tedy porcelánovým talířem. To vše jsme spláchli oroseným pivem a vydali se na další štaci do starobylé Salamanky, kde jsme viděli opět mnoho a mnoho Velikonočních průvodů, nádherných památek a čilý ruch v ulicích, restauracích a barech, který neutichal ani o půlnoci, kdy jsme se vraceli do našeho ubytování.