C2C – coast to coast 16.-18.7.2022
Dnes i v nejbližších dnech, než dojdu do většího města, vám zprostředkuji jen polovičaté informace. Trochu se mi rozbily brýle a zjistil jsem, že jsem si zapomněl vzít náhradní .
Jdu tak krajinou a mnohdy domýšlím, co vidím před sebou. Nedávno jsem si chvíli myslel, že již vidím na horizontu moře, ale když jsem o trochu více zaostřil, zjistil jsem , že na horizontu se rozkládají téměř nekonečné pastviny , občas protknuté remízky a sem tam nějakou farmou .
Je pro mne velkým překvapením, jak je tento kout Anglie téměř liduprázdný. Pole za Newcastlem vystřídaly pastviny, kterými procházím jednou za druhou a mnohdy mám cestu ještě zpestřenu překážkovou dráhou, jak říkám schůdkům, které připomínají štafle, kterými se překonávají zídky mezi jednotlivými pastvinami. V několika případech jsou pozemky odděleny jen brankou , ale těch až tak moc není a bohužel schody jednoznačně převládají.
Pastviny, a zase jen pastviny, kam oko s mými 3,5 dioptriemi dohlédne. A těch oveček, které jsou na pastvinách naprosto dominantní, že se jich nemohu před usnutím dopočítat. Jsou všude, i u římských památek, kterých stejně, jako pozůstatků Hadriánova valu v těchto končinách přibývá. Včera jsem i kousek za Chollerfordem navštívil Římské muzeum. Z větší části je pod širým nebem a k tomu je i menší vnitřní expozice
Jde o pozůstatky římské pevnosti, která se jmenuje Chesters Fort. Zajímavé na ní je, že je nejúplnější římskou jezdeckou pevností v Británii. Pevnost Chesters (Cilurnum) byla postavena v roce 123 n. l. těsně po dokončení zdi a střežila most, Chesters Bridge, který vedl římskou silnici Military Way přes řeku North Tyne. Řeka byla vždy v soustavě opevnění slabším místem, proto přechod přes ni bylo nutné střežit zvýšenou měrou.
Procházel jsem se mezi zbytky tohoto sídla a tak trochu mi to v malém připomínalo Pompeje, které jsem navštívil nedávno.
Klid , ticho, přerušované jen bečením ovcí a bučením krav, tak by se dal popsat zbytek dnešní cesty. Krajina, přetvořená lidmi k tomu, aby jim sloužila jako pastvina. Občas zbytky valu, občas i nějaké budovy z dob Římanů. A mezi tím ovce, krávy. Sem tam u cesty vyběhne divoký králík.
Jak tak jdu tím krajem, jakým jsem ještě nikdy nešel, nacházím v něm zalíbení. Kraj bez lidí, slunce nad hlavou, které i zde na severu Anglie v těchto dnech hodně pálí, čistý vzduch, ticho. Je to balzám pro duši a k tomu mne provází představa, že tento neměnný pohled měl člověk procházející touto krajinou i před staletími a bude mít i v budoucnu. Dnes i na pastvě mezi krávami i ovcemi spím a tak ještě více vnímám vyjímečnost a krásu této krajiny.
