C2C – coast to coast 21-22.7.2022
Charakter krajiny se začal trochu měnit. Pastviny byly méně zvlněné a cesta tudíž méně namáhavá. Kraj byl více zelený patrně tím, že jsem blíže k moři a také přibylo stromů v krajině, z nichž nejkrásnější byly solitérní staleté duby.
Ovcí ale rozhodně neubývalo, spíše přibývalo. Louky jimi byly poseté jako kdyby na ně spadly z nebe obláčky. Postupně jsem rozeznával jejich druhovou pestrost pomocí googlu . Nejvíce se mi líbilo plemeno Suffolk a Hampshire . Ta příměs černé na bílém jim dodávala na kráse a neutíkaly tolik předemnou, byly zvědavější a tím i fotogeničtější.
A v tom najednou vyjdu z malého remízku a po několika dnech spatřím civilizaci . Byla to taková malá vesnice se hřbitovem a kostelem uprostřed, a v tom najednou spatřím šipku na které je napsáno :,,stará fara”.
Jako milovníka památek mne dovedla ke staré, hezky vyhlížející budově. Jak jsem se tak kochal , zakopnul jsem o sud. A nebyl to jen tak obyčejný sud. Byl to sud pivní a hned vedle něj další a další. Ideální spojení mne čekalo v závěru včerejšího dne.Má láska k památkám se spojila s láskou k pivu a ta jejich vzájemná synergie byla naprosto úžasná, v pravdě osvěžující. V objektu byl totiž minipivovar a minihospoda.
Když majitel viděl můj batoh dostal podnikatelský nápad ze mne dostat více, nežli jen útratu za piva. Nabízel mi plácek na stan a snídani. Trochu jsem váhal , protože nám vyzkoušené, že po pořádné anglické snídani nemusím již po zbytek dne nic pozřít. Když mi však ukázal trávník za domem a chtěl za to 10 liber(cca 300,-Kč ) řekl jsem mu své rezolutní ne a radši jsem si dal ještě jedno pivo. Vždyť takových travnatých ploch jsou tu hektary a nemusím za to platit, řekl jsem si v duchu a o hodinu déle postavil stan na pastvině za vesnicí za přihlížení zvědavých krav.
Dnešního dne mne probudily kapky deště, dopadající na můj stan. Pokoušel jsem se ještě usnout, což se mi i témeř podařilo, když najednou mi někdo začíná bušit na stan a hýbat s ním.
Zařval jsem co nejhlasitěji : ,, Táhni pryč ty krávo blbá!”. Tlak na stan však neustával a k tomu se přidával lidský hlas. Nad stanem stál rozzuřený farmář a chtěl po mě 10liber.
Zřejmě to je zdejší zvyk . Odpověděl jsem mu popravdě, že žádnou hotovost nemám, pouze platební kartu. To jej nějak vytočilo ještě více a řekl mi , že mám hned vypadnout. Opustil jsem tedy teplíčko svého spacáku, v dešti sbalil stan a vydal se na další cestu, tentokrát nezvykle po týdnu spatřit město Carlisle , které je po Newcastlu teprve druhé a zároveň poslední na mé trase.
