C2C – coast to coast 22-23.7.2022
Je to zvlášťní pocit, přijít po tolika dnech z odlehlé melancholické pusté rulární krajiny do města.
A Carlisle má 70 000 obyvatel, takže to není žádný trpaslík. Všude hemžení lidí, na náměstí neúnavně řečník řeční do mikrofonu a dovolává se práv gayů, všude plno lidí a nových pachových stop.
Mohu říci, že ty pachové stopy linoucí se z oken restaurací na pěší zóně ve mně vyvolávaly chaos. V hlavě jsem měl zmatek, jaké jídlo si dám a pořád jsem se nemohl rozhodnout. Oč to bylo jednodušší tam, již dalekém vnitrozemí, kde mne doprovázely jen pachové stopy ovcí a dobytka.
Své dilema jsem nakonec vyřešil v krásném, útulném pubu ze 17 století hamburgerem z anguse a to vše zalil pivem v již osvědčeném formátu, nejprve lager na žízeň a pak ALE na chuť. Mohu v této souvislosti podotknout, že mě ty jemné ovocné tóny zdejších piv typu ALE baví čím dále tím více a stávají se potěšením pro mé chuťové pohárky.
Posléze jsem se vydal do města . Carlisle má zachovalé historické jádro s několika pitoreskníma uličkama, kterými je radost procházet a samozřejmě jako ve většině Anglických měst katedrálu.
Zdejší katedrála z roku 1133 má jeden primát mezi Evropskými katedrálami- největší katedrální okno. Její majestátní interiér spolu s klenotnicí rozhodně stojí za návštěvu a není zpoplatněn.
V podvečer jsem pokračoval po své cestě podél Hadriánova valu už bez jeho zbytků krásným parkem a slyšel jsem hudbu . Šel jsem po sluchu a zjistil jsem, že to je Ibizza Orchestra. Tento typ taneční hudby však není můj šálek kávy, tak jsem šel k ostraze a ptal jsem se co je to za akci a dozvěděl jsem se, že v neděli u bude ve 4 hodiny Tom Jones. To si nechci nechat ujít, slyšet takovou legendu , jakou Tom Jones je a tak jsem zjistil, že musím v sobotu dojít do cíle a vrátit se ještě ten den do Carlisle autobusem, protože v neděli žádný nejede.
Šel jsem až do setmění a druhý den od brzkých ranních hodin a ocitnul jsem se v cíli, na druhém břehu Anglie u Irského moře.
Má romantická představa , že si tam lehnu na pláž a vykoupu se v moři, jak jsem učinil na začátku své cesty v moři Severním vzala za své, když jsem v dešti v pláštěnce stál na břehu a díval se na jeho odlivem vzdálenou hladinu a na cedulích četl, že pohybovat se v tom bahně a tekutých píscích je životu nebezpečné. Prošel jsem si městečko Bownes on Solway, které ani v nejmenším nepřipomínalo přímořské letovisko a díval se zasněně ke skotským břehům a snil o tom, co mi přinese příští Skotský týden.
