Cesta k jižním mořím 18. 1. 2022
Dnes jsem se ještě věnoval téměř celý den Rovaniemi. Jako třešničku na dortu jsem si nechal pro dnešek vyhlášené muzeum Arktikum. Zaujalo mne tím, že se snaží zachytit co nejkomplexněji život v Arktidě, a to nejen ve finském Laponsku, ale i v dalších částech Arktidy v dalších zemích, kterých je součástí.
Ráno jsem si tedy sbalil svých pět švestek do svého malého kabinkového zavazadla. To zavazadlo jsem si nedávno pořídil, protože splňuje nynější parametry nízkonákladových společností a nehrozí mi tak platba za nadměrné zavazadlo, což se mi v minulosti několikrát i přihodilo. Jmenuje cabin zero, a proti jeho předchůdci, kterého jsem zakoupil před třemi lety ke stejnému účelu je o poznání menší, než jeho starší bratr.
Za ranního rozbřesku jsem došel kolem zbytnělých hromad sněhu, kam byl přihrnutý čerstvý sníh z předešlé noci k muzeu. Již sama budova je velmi zvláštní. Její středem vede prosklený 170 metrů dlouhý tubus , který na straně protilehlé k pokladně z budovy pár metrů vystupuje. Tento tubus má znázorňovat symbolickou bránu na sever. Z každé strany proskleného tunelu pak vedou vchody do jednotlivých expozic.
Mohu říci, že mi návštěva tohoto muzea dala příjemný a nenásilný vhled do života v této pro mne méně známé oblasti , ve které žije k mému překvapení 4,5 milionu lidí. A pro některé , hlavně pro ty, kteří pasou soby musí to být obzvláště těžký život.
Žijí v nehostinném kraji a k tomu ještě kočují, aby zajistili obživu svým sobům a také sobě. Konkétně Laponci jsou takovými posledními nomády Evropy. Muzejní expozice jejich život výstižně přiblížila jednak interaktivním videem, ale také statickou expozicí. Na videu mne nejvíce zaujal výjev, jak porcují čerstvě zabitého soba a malé děti si odřezávají nožem malé kousky masa, poté je namáčejí v teplé krvi a doslova ty kousky pak hltají.
Ve statické expozici bylo detailně znázorněno mimo jiné jejich skromné obydlí, které nazývají lavvu. Je to téměř identická stavba, jako nám známé indánské týpí. Kostra je z březových větví ,, fasáda ze sobích kůží”, uprostřed je ohniště a okolo sobí kůže, na kterých se sedí a spí i miluje a vlněné deky na přikrytí . Ty z vás, kteří byste tohoto příkladu chtěli následovat upozorňuji , že jedna sobí kůže zde stojí v obchodech se suvenýrama 140 EUR, což je při současném kurzu 3413, Kč, takže nejen u nás je drahý stavební materiál.
V muzeu je ještě mnoho dalších zajímavostí od mamutího klu , přes tradiční oděvy Laponců, vycpaná severská zvířata až po archeologické nálezy, z nichž mne nejvíce zaujaly vyřezávané figurky a šperky. A samozřejmě zde nechybí ani interaktivní promítání polární záře, tolik typického jevu pro tuto oblast.Před tím, než jsem opustil zdejší muzeum zašel jsem ještě do zdejší restaurace.
Ne, nečekalo mne sobí maso máčené v krvi, ale výborné masové kuličky s omáčkou a velice chutná, pro mne nová a inspirativní příloha, kterou tvořila směs čočky, restovaného červeného zelí , cibule a také jsem tam při chuťové analýze poznal pepř a sůl.
Z muzea jsem šel trochu nostalgicky na vlak, který mne poveze dál na jih do města Kemi. Já to tak na cestách mám. Přijedu do absolutního neznáma, které se posléze pro mne stane známem a je mi pak trochu líto, že jej opouštím do dalšího neznáma, které se opět stane známem. Ač v nehostinném kraji na polárním kruhu mi Rovaniemi i jeho okolí se vším, co jsem tady za 5 dní prožil, přirostlo k srdci.
Dnes trávím noc v krásném a útulném dřevěném domku z roku 1932 na nádraží v Kemi. Z okna vidím na vagóny plně naložené dřevěnými kládami a uvědomuji si, že u nás tento obraz již moc k vidění není. Alespoň v místě, kde bydlím jezdí mnoho a mnoho kamionů naložených dřevem do papíren ve Štětí a také do nedávno otevřené tamní pily, která je největší v republice. Ale vlak, který také tím městem projíždí jsem nikdy naložený dřevem neviděl .
Mám sám pro sebe veliký pokoj s devíti postelemi, velkým stolem se šesti židlemi a dvě křesla. Vše je na zdejší poměry za neuvěřitelnou cenu a k tomu ještě mám ráno snídani o patro níže v útulné kavárně. Je mi tady tak hezky, že už jsem ani nikam nešel a půjdu objevovat dosud neobjevené zítra ráno. Alespoň si nechám v klidu doznít zážitky z Rovaniemi.
.
