Cesta za vánočním kozlem 15.1.2022
Určitě si položíte otázku, co má kozel společného s Vánocemi, možná se vám vybaví etiketa vánočního speciálu známého pivovaru ve Velkých Popovicích, majících toto zvíře ve svém logu.
Finové to ale mají jinak, jim kozel nosí vánoční dárky. Přesně pak vánoční kozel. Tak se totiž jmenuje finský Ježíšek ,Joulupukki a sídlí jenom kousek od polárního kruhu na hoře Korvatunturi v Laponsku. Svou dílnu má ale ve vesnici Rovaniemi, která je vzdálena 9kilometrů od mého současného pobytu.
Již zde ve městě jsem jej mohl několikrát spatřit v ulicích i obchodních domech v různých situacích , dokonce i na předvolebním mítinku , kde se fotil s kandidátem Matti Henttunenem, kandidujícím v nadcházejících volbách za stranu Löfbergs.
Bylo to docela symbolické, neboť i já jsem zahájil svou cestu do dílny finského Ježíška na předvolebním mítinku Matti Henttunena. To si takhle jdu ulicí a cítím lahodnou vůni. Posléze spatřím chlapíka u vojenské polní kuchyně jak rozlévá něco voňavého a teplého do misek. Neodolal jsem a postavil se do fronty. Když jsem jí vystál dostal jsem docela slušnou porci husté polévky plné masa a brambor. Ještě jsem se pana Henttunena zeptal na detaily ohledně kuchyně . Dozvěděl jsem se, že je z roku 1922 a je na 200 litrů. Polévka nejen voněla ale i chutnala skvěle. Cestou jsem ještě dostal u politické konkurence borůvkový čaj a zázvorové sušenky.
Protože podle předpovědi mělo být dnes poslední den hezké počasí bez sněžení, rozhodl jsem se jít pěšky, což by i mělo vyjít do setmění, které zde nastává již v 14.30. Cesta mne vedla nejprve přes místní lanový most který byl vybudován jako pocta dřevorubcům a šel krásnou zasněženou krajinou , která jako by vystoupila z obrázků pana Lady.
Docela mne překvapilo , kolik jsem potkal v té zimě a na odhrnutém sněhu cyklistů. A nebyli to šlachovití sportovci ,ale vzorek běžné finské populace i staří lidé, občas i velmi staří. Občas jsem na chodníku potkal i někoho kdo se odstrkuje jednou nohou na jakémsi kříženci saní a koloběžky.
Krom lidí a sněhem pocukrované přírody jsem také pozoroval četná obydlí. Moc se mi líbilo, že na rozdíl od naší novodobé výstavby zcela zapadají do krajiny a nikterak nevyčnívají. Jsou vyrobeny bez vyjímky z dřeva a většinou roztroušeny v lesích. Ve městě naopak dřevostavby téměř nejsou.
Krátce před setměním jsem došel do rozlehlého komplexu , kde krom ježíškovy dílny je mnoho dalších a i dost drahých atrakcí a restaurací. Já jsem si dovolil jednu z nich dopřát a tou byla jízda psím spřežením. A nelituji toho .
12 psů plemena Husky zapřaženi v sáních se řítili po 2 kilometrovém okruhu pro mne překvapivě i velkou rychlostí a zvlášť v zatáčkách to byl docela adrenalin . Jen v jednom místě zastavili a začali přeznačkovávat okolní stromy.
Řidič jim dal však nějaký rázný pokyn ve finštině a už zase upalovali dál. Je zajímavé, že psi rozumí finštině a někteří lidé, včetně mě ne.
Cestou od psů jsem potkal ještě sobí spřežení, ale to jsem neabsolvoval, jen chvíli pozoroval. Ve srovnání s psy mi ta jízda navíc připadala málo akční. No a pak jsem překročil polární kruh a vešel do Ježíškovy dílny.
Mohu potvrdit že na výrobních linkách, ani ve skladu nebyl ani jeden měkejš. Doufám, že si z toho pro letošní rok vezme i poučení český Ježíšek. Cestou kolem dárků jsem přešel k dlouhé frontě , kterou jsem ze studijních důvodů vystál.
Asistentka Joulupukkiho se mne nejdříve zeptala odkud jsem a pak me odvedla přímo ný audienci k němu. Seděli jsme vedle sebe odděleni kvůli covidu plexisklem . Řekl mi česky ahoj, tak jsem mu také odpověděl ahoj. Pak se mne zeptal , zda jsem z Brna. To jsem začal vážně pochybovat o jeho nadpřirozených schopnostech a dál jsem si už s ním nechtěl povídat, což jsem mu i řekl.
Pak mne s ním vyfotili s tím , že do 40ti dnů si mohu koupit památeční fotografii na toto setkání, následně jsem se stoickým klidem prošel kolem 6ti platebních terminálů, jejichž obsluha mne vybízela k zaplacení fotky. Přede mnou se objevila další past na turisty – plakát , že poslání dopisu ježíškovi stojí 8.50 EUR.
Když jsem vyšel ven hlásil se ke mě jeden hoch ze Singapuru, kterému radostí zářily oči, řekl mi: ,,Představ si, že ta fotka stála jen 24 EUR”. Odpověděl jsem mu : ,,To je fajn tak mu ještě můžeš poslat dopis za 8,50 “ a ukázal mu kde. Považoval jsem to za vtip, ale on mi poděkoval a postavil se do další fronty. Tak jsem se zapojil i já do místního marketingu.
