Další dny nejen ve Fezu 14-15.10.2022
Tyto dny jsem nestrávil ve Fezu celé, ale vlastně jenom jeden den a dvě noci. A dobře jsem udělal . Hned prvý den mne Mohamed, což je vlastně můj nynější pan domácí zlákal na výlet do Chechfaouenu , které je charakterizováno v turistických bedekrech jako modré město plné hašiše. A zase mi naskakuje do hlavy píseň , tentokrát od Jimiho Čerta: ,,Everybody’s smoking marihuana “
Kolikrát to ani nechci, ale tak to zkrátka někdy mám, že si nějakým slovem píseň o něm přivolám.
Na tom hašiši je zajímavé to, že marihuana a hašiš jsou přísně zakázány po celém Maroku s výjimkou jediného místa – právě města Chefchaouen. Právě díky toleranci vůči této oblasti jsou také okolní pohoří plná konopí.
Ale popořádku. To město není jen modré, jako není vše černobílé, je také bílé a hašiš není všude, jsou k dostání i jiné produkty, i když hustota dealerů, je opravdu nevšedně velmi vysoká.
Modré je to krásné město z toho důvodu, že historicky v modrých domech žili Židé a v bílých muslimové. Zajímavé a lahodící oku je to, že modrá barva, kterou jsou mnohdy natřeny nejen domy, ale i schody, nemá jeden odstín, ale mnoho odstínů modře, což dotváří velmi zajímavý efekt a místy si připadáte jako v pohádce.
Jedna teorie tvrdí, že ti Židé věřili, že pohled na cokoli modrého evokuje v každém z nás myšlenky na nebe a na boha, jiná říká, že to byla ochrana před komáry. Můžete si tedy jako v seriálu :,, Věřte- nevěřte” vybrat, co je pravda a co je fikce. Mne se líbí ta první varianta.
Návštěvou tohoto města jsem rozhodně neprohloupil, byl to další krásný korálek do pomyslného náhrdelníku mých cest.Zabralo mi to celý den a část noci, protože cesta v jednom směru trvala 3,5 hodiny, ale díky pozorování měnící se krajiny a nekonečné konverzaci s děsně ukecanou italskou psycholožkou Isabelou mi to docela uběhlo a v jednu chvíli mne i na hodinu uspala tím svým vyprávěním, ve kterém shrnula celou svou rodinnou anamnézu, politickou situaci v Itálii, v Evropě i ve světě, průběh studia na škole základní , střední i na dvou absolvovaných univerzitách, cestovatelské zážitky i to, co vidí z okna auta. Snad jsem během té prospané hodiny nepřišel o nic podstatného a jestli ano, tak Isabelo, přijmi mou omluvu.
Nejen v nekonečné spleti uliček mediny ve Fezu, kde je stále co objevovat jsem strávil poslední dvě noci a jeden den. Vně mediny jsem si prohlédl překrásné královské zahrady a díky Mohamedovi navštívil hamam na předměstí, kam chodí jen a pouze místní a věnoval se očistě těla ( a prý i duše) v tomto prastarém lázeňském zařízení typické pro tyto oblasti.
Jestli má někdo představu o tureckých lázních takovou, že se švihák lázeňský prochází bezstarostně usrkávajíc minerálku po kolonádě , v tomto případě tomu tak není. Zřízenec mne nejprve v parní lázni polil dvěmi kýbly horké vody a pak mne celého namydlil , zase polil a opět namydlil a drbal drsnou žínkou tělo od hlavy k patě.
Chvílemi jsem nabyl dojmu, že mne svlékne z kůže. Dal si chlapec docela záležet a každou chvíli mi ukazoval hrdě kousky odumřelé kůže, kterou ze mne oddrbal.
Pak opět polévání a následná masáž celého těla a poté něco , co mi připomínalo lámání končetin . Začal nejprve u rukou, tak nějak podivně s nimi točil a křížil je různými směry do nepřirozených pozic, pak je natahoval a to samé dělal i s nohama.
Výsledek byl ale veskrze příjemný, uvolňující. A v příjemném uvolněném duchu se nesl i zbytek mého marockého pobytu, který předčil má očekávání.
