17.4.2022
Escorial a cesta do Madridu
Dnešní den jsme si nastavili navigací opět mimo dálnici, abychom si užili den více výletnicky pozorováním krajiny a opravdu na co koukat bylo. Zejména první úsek cesty, který vedl do naší první zastávky, kterou byl slavný El Escorial vedl nádhernou horskou krajinou s malebnými výhledy na vrcholky hor i do romantických údolí. Jak je ve Španělsku zvykem , téměř všude byla stáda pasoucího se dobytka , ovcí i koz, onde jsme zase spatřili pasoucí se koně a osly.
Po hodině jízdy se pod námi objevil slavný El Escorial. Jde o monumentální stavbu, která byla vybudována jako královské sídlo a klášter, zasvěcený svatému Vavřinci z Escorialu na paměť vítězství Španělska nad Francií v roce 1557.
Nechal jej postavit španělský král Filip II., který se sám zajímal o architekturu od svých čtrnácti let a sám schvaloval většinu výzdoby . Krásu a majestátnost tohoto komplexu umocňuje i to, že je zasazen do lůna nádherné krajiny na úpatí Sierra de Guadarrama v nadmořské výšce 1028 m. Díky použití místního materiálu, kterým je žula působí na venek poměrně stroze, ale na druhou stranu bych chtěl pochválit to, že dle mého soudu se původní záměr zasadit jej citlivě do krajiny opravdu povedl. Kéž by se příkladem Escorialu inspirovali dnešní architekti, kteří projektují stavby, které do okolní krajiny často vůbec nezapadají.
Ač z vnejšku působí tento komplex stroze, prohlídku krásných interiérů rozhodně doporučuji.
Po prohlídce interiérů jsme ještě letmo nahlédli do obrovských královských zahrad , které jsou na jižní straně.
Cestou k autu jsme zhlédli opět Velikonoční průvod, který procházel kolem nás. Příjemná náhoda a pěkná podívaná.
Naše cesta pak směřovala k jedné značně kontroverzní stavbě .
Generál Francisco Franco, španělský diktátor z období 1939-1975, koncipoval Údolí padlých jako poctu obětem španělské občanské války (1936-1939). Franco nechal údajně pomník postavit pro obě strany – pro republikány a fašistickou stranu .
Především díky skutečnosti, že údolí za strašných podmínek vystavěli republikánští vězni a nepopiratelnému fašistickému architektonickému stylu si lze jen těžko představit, že měl diktátor v úmyslu poctít obě strany. Ta budova pod křížem a obrovskou vydlážděnou plochou před ní na mne působila jak stavby Hitlerova architekta Alberta Speera. Obrovský tunel ve skále nás zavedl k místu, kde je hlavní oltář před kterým byl jeho hrob, a to až do roku 2019, kdy byl z rozhodnutí španělské vlády po 44 letech exhumován a ostatky převezeny do Madridu.
Vzpomněl jsem si na hrobky králů v nedalekém Escorialu , ale třeba i faraonů, které jsem nedávno viděl v Egyptě a řekl bych že i toto vyvrací tezi o pomníku všem obětem občanské války a fakt, že zde , též před oltářem je do dnes hrob zakladatele španělské fašistické strany Falange Joséa Antonia Prima de Rivery tuto tezi přímo vyvrací. Na místě, kde byl donedávna pohřben Franco již nápis není, ale na dotaz kde byl pochován mne ochotně ostraha zavedla a ukázala mi jej.
Závěr dne jsme strávili v městě, které nikdy nespí, v Madridu . Již při mé první návštěvě před 12 lety mne zdejší intenzita nočního života překvapila a mohu konstatovat že se od té doby nic nezměnilo. I o půlnoci, kdy jsme směřovali k našemu hotelu byly všudy přítomné restaurace, bary , kluby i ulice plné lidí, kteří rozhodně nevypadali na to, že by šli spát.
