Mnichov – Atlanta – Cancún- Tulum
11.-12.12.2022
Je neuvěřitelné, co se dá stihnout během jednoho jediného dne.
V 11.00 jsme odlétli z německého Mnichova , po 11 a půl hodině přistáli na největším letišti světa v americké Atlantě, odkud jsme se po 2 a půl hodině čekání přenesli během další 2 a půl hodiny do mexického Cancúnu. Zde jsme přesedli do zamluveného automobilu a popojeli pár kilometrů na okraj města , kde jsme měli zamluvený hotel. Pak jsme se stačili ještě ubytovat a vyjít do nočních ulic města, kde jsme začali nasávat atmosféru této pro nás dosud neznámé a nepoznané země.
Ten den večer, 11.12., který pro nás začal v 11.00 odletem z Mnichova jsme ještě stihli navštívit jednu obyčejnou restauraci , která byla zcela mimo turistickou zónu. Vychutnali jsme si zde nejen jídlo a místní pivo , i u nás známé značky Corona, ale i jeden vánoční speciál, když už je ten adventní čas, který nám cestou připomínala bohatá a mnohdy až kýčovitá výzdoba v ulicích. A když odbyla půlnoc, uvědomili jsme si, že je u nás již 6 ráno a vydali jsme se ulehnout do svých mexických postelí.
Ráno, dalšího dne jsme byli překvapivě brzy vzhůru a vydali jsme se nejprve na malý pěší okruh v blízkém okolí našeho hotelu. Bydleli jsme na předměstí , zcela mimo turistickou zónu , mimo jiné za krásných 536,- Kč za dvě osoby.
A to umístění se ukázalo nejen jako dobré pro naši peněženku, ale i pro poznávání samotné. To bylo to pravé. nefalšované Mexiko na rozdíl od rozsáhlých betonových hotelových komplexů postupně zde vyrůstajících od sedmdesátých let minulého století pro početnou americkou klientelu, které jsme pozorovali z oken automobilu předešlé noci .
Brouzdali jsme se prašnými cestami, potkávali usměvavé místní rezidenty, prošli kolem pouličních stánků plných dobrot, z nichž se linuly vůně připravovaných jídel. Bohužel jen prošli ,nemajíce hotovost a v takových místech jiné platební metody nefungují. Brzy jsme to však napravili, vyzvedli si hotovost a ochutnali první street food.
Další zastávkou bylo místo, označené jako krokodýlí zoo. Manželka dost váhala, zda- li to nebude jen past na turisty, ale já jsem byl toho názoru, že toto roztomilé zvířátko k této zemi patří a třeba jej ani v přírodě nepotkáme a když ano může to být setkání poslední.
Možná to i trochu past byla, ale my jsme si to v zoo náramně užili. Byly to hodinová prohlídka s průvodkyní. Nejdříve jsme si kladli otázku:,,Proč průvodkyni?”. Když nám ale klackem odháněla z cesty krokodýly, abychom mohli projít, pochopili jsme, že bez ní by to byla cesta poslední.
Ta průvodkyně byla navíc velmi milá studentka biologie, ze které vyzařovala láska k oboru a tak prohlídka zoo s ní nebyla jen o tom, že nám odháněla z cesty krokodýly , ale byla i velmi poučná. A nebyli zde jen krokodýli, ale i třeba ocelot , opice, papoušci z nichž průvodkyně oblíbenkyně Anna uměla i pár slov . Návštěva zoo byla tedy velmi příjemnou zastávkou a byla i částečně kontaktní, protože jsme si mohli pohladit krokodýla a třeba i pochovat na rukou hada.
Po ZOO jsme se přesunuli na nádhernou karibskou pláž se svým bělostným a velmi jemným pískem a neuvěřitelně teplou vodou a připadali jsme si jak v ráji.
Když zacházeli slunce , zašli jsme si na večeři do restaurace s výhledem na moře a objednali si také něco z moře a shodně konstatovali, že takto chutně připraveného tuňáka jsme ještě nejedli.
Po večeři jsme odjeli do města Tulum a protože 12. prosinec je pro Mexičany velkým svátkem, Panny Marie Guadalupské, zažili jsme zde procesí jdoucí ulicí i zpívanou slavnostní mši v kostele. Byl z toho opět den, který rozhodně na zážitky chudý nebyl.
