Začátek italské cesty 3-4.5.2022.
Na cestování se mi líbí to, že krom poznávání jiných kultur, památek i přírodních krás člověk potká i nové , zajímavé lidi.
Při naší letošní plavbě po Nilu jsme potkali úžasný Česko-Italský pár, Martinu a Mikiho, kteří žijí na krásném ostrově v Neapolském zálivu, na Ischii. Spojily nás podobné názory i styl humoru. Bylo nám spolu dobře a tak to přátelství neskončilo na Nilu a momentálně má pokračování na tomto malebném ostrově.
Svou nynější cestu mám rozdělenu na dvě fáze. Ta první je komfortní po boku manželky a ta druhá, až odletí plnit své pracovní povinnosti bude putování pěšky s batohem po krásných místech Kampánie. Mimo jiné mám v plánu projít úsek s romantickým názvem:,,Stezka Bohů.”, který se řadí mezi nejkrásnější světové stezky.
Protože Ischia nemá letištní plochu, vedla naše cesta nejprve do Neapole, odkud jsme se na ostrov přeplavili trajektem. Jak jsem psal výše tato naše cesta je i o setkání s přáteli . V této souvislosti jsem chtěl zmínit ještě jedno, tentokráte neplánované setkání. Když jsem čekal v Neapoli na letišti na svůj batoh, najednou slyším : ,,Ahoj Luboši”. Otočím se a tam stojí kamarád z Prahy Vojta, se kterým jsem se neviděl několik let.
Ubytovali jsme se asi dva kilometry od centra , v místech, kde nebyli turisté, ale místní a začali poznávat tu pravou turismem nezkaženou tvář tohoto zvláštního města. Taková místa mám v poslední době čím dál, tím radši. Ulice bez turistů i kýčovitých suvenýrů, naháněčů do restaurací a barů. Jsou to místa, kde vám prodavač nic nevnucuje , ale se zájmem s vámi promluví, dá ochutnat a doporučí, zrovna tak je tomu i v restauraci .
Navštívili jsme jednu pizzerii, kde mě chuť té pizzy vystřelila do oblak, se zájmem jsem sledoval, jak nám přímo na stole jednu pizzu flambuje a hezky jsem si s pizzařem popovídal a ještě od něj dostal zdarma výborné domácí limoncello.
Další den, respektive vzhledem k odjezdu trajektem na Ischii jsme prošli tak trochu střed města. K podrobnému popisu míst se proto necítím povolán, neboť bych tomuto zvláštnímu městu musel věnovat více času, abych se mu dostal více pod kůži . Budu se proto snažit popsat jen své první dojmy .
Charakterizoval jsem Neapol, jako zvlášťní město. To proto, že z mého úhlu pohledu je naprosto odlišná od jiných italských měst, která jsem měl možnost vidět. Dost špinavá a zanedbaná, plná temných zákoutí, ale přes to má své tak trochu tajemné kouzlo. Nejvíce mne překvapilo množství bezdomovců na turisticky velmi exponovaných místech.
Třeba na konci v Náměstí lidu – Piazza del Plebiscito s Královským palácem a významným divadlem Teatro di San Carlo . Toto neapolské náměstí, kterému dominuje bazilika sv. Františka z Pauly na straně druhé. Kupole baziliky připomíná římský Pantheon a přilehlá kolonáda se inspirovala Berniniho kolonádou na náměstí sv. Petra ve Vatikánu. A právě tato kolonáda , kde bychom spíše očekávali malebné obchůdky a kavárničky je plná bezdomovců a páchne močí. Ne nejsem k těmto lidem netolerantní, ale myslím si, že na takových místech by být neměli. Vlastně oni se chovají netolerantně k městu , ve kterém nalezli útočiště, jeho obyvatelům i návštěvníkům.
Určitě se budu snažit do tajů Neapole během mé , téměř měsíční cesty proniknout více a získat i více poznatků.
