Tři v jednom
26.3.2022
Konečně se přihlásilo jaro i se svými prosluněnými dny a tak jsme si s manželkou naplánovali výlet . Padl návrh na nedaleké Lužické hory. Mám tyto hor rád, pro jejich malebnost a také zde nikde není přetlak turistů, jako tomu je například v sousedních Jizerských horách, či Krkonoších. Oko na mapách. cz mi spočinulo v Oybinu na Německé straně , která se jmenuje Žitavské hory. To místo jsme nenavštívili poprvé, ale alespoň pro nás patří k místům, která neomrzí. Má onoho pověstného genia loci. Malebné městečko je v klínu zmíněných hor v údolí, uprostřed něhož je pískovcová stolová hora, na které je rozsáhlý areál ruin stejnojmenného hradu a kláštera. Okolo města je bezpočet turistických tras, které lze zokruhovat . Tyto cesty lze naplánovat tak, abychom mohli procházet skalními městy a kochat se krásnými výhledy.
Autem jsme zaparkovali na parkovišti v lese za vesnicí Lückendorf , které je zdarma a vyrazili nejprve po žluté a pak zelené do Oybinu. Nedaleko před Oybinem jsou dva velmi zajímavé skalní útvary , které se jmenují Thomasfesen a Thomaswarte. Způsobem vzniku mi tyto útvary připomínaly naše Kokořínské Pokličky, kdy v části pískovcové skály je větší přítomnost železa a tato část pak více odolává přírodním vlivům, nežli ta druhá, což v důsledku vytváří bizarní tvary. Tyto skály měly i zajímavý hnědý nádech ve své dolní, zkorodované části. Prošli jsme poté kolem menšího skalního městečka, abychom pak přišli do Oybinu, a navštívili další cíl- ruiny hradu a kláštera, na kterých je pozoruhodné i to, že je zde silná česká stopa.
Oybin (Ojvín )totiž patřil králi Janu Lucemburskému a hrad nechal výrazně přestavět ve 14. století jeho syn Karel IV. Hrad byl poté jeho oblíbeným sídlem. A rozhodnutím Karla IV zde byl vybudován i klášter Ceslestýnů. Cestou ke zříceninám je ještě jedna lahůdka, která stojí přinejmenším za povšimnutí. Procházíme kolem nenápadného kostela , který má název horský. Jeho stavba byla započata v roce 709 a dech nám vyrazil jeho interiér. Je totiž výjimečný rozsahem a provedením vnitřní malířské výzdoby tzv. Grisajovou technikou s biblickými motivy, kterými jsou vymalovány i dřevěné kazetové stropy. Oltář byl nezvykle zakryt plátnem, abychom se zcela náhodou dozvěděli později v nedaleké Žitavě proč. Po prohlídce areálu zřícenin jsme si ještě prohlídli přilehlý hřbitov, odkud je hezký pohled do okolí a na stěny zřícenin. Ve vedlejším hostinci jsme poté trochu pomohli německým pivovarům a okružní cestou po stolové hoře , která nás obdarovala opět překrásnými výhledy jsme došli k východu z hradu a po modré, zelené a žluté mezi skalami došli k automobilu.
Naše cesta pak pokračovala do Žitavy, která je též co by kamenem dohodil od našich hranic. Žitava je malebné městečko s hezkým okolím a skrývá dvě výjimečné rarity. Jedná se o velké Žitavské postní plátno a malé Žitavské postní plátno . To první je z roku 1472 a zobrazuje 90 scén ze Starého a Nového zákona od stvoření světa až po poslední soud.
Malé Žitavské postní plátno z roku 1573 znázorňuje monumentální scénu ukřižování, kterou rámuje 30 pašijových symbolů (Arma Christi). Předvelikonoční 40 dnů čítající Popelečnou středou počínající a Velikonoční nedělí končící (ostatní neděle se do této doby nepočítají) čas je pro křesťany časem odříkání, pokání a naladění se na Velikonoční svátek (Z mrtvých vstání). Poprvé v roce 1000 n.l. je zmíněn zvyk, zahalovat plátnem oltářní prostor kostela včetně všech relikvií. Tato plátna byla nazývána „hladová plátna“ (Hungertuch) nebo taky „plátna tužby“ (Schmachtlappen), protože jejich účelem bylo ukrývat nejsvatější relikvie před zraky „hladovějících“ či „toužících“ věřících. Fyzický půst byl doplněn eucharistickou abstinencí, proto se tato plátno nazývala také postní plátna (lat. Velum quadragesimale). Původní postní plátna bývala zřejmě jednobarevná – fialová (barva pašijové doby) a jejich smysl byl pouze v zahalování oltáře. Později byly zdobeny vyšívanými či malovanými motivy z dějin spásy. Tak vznikaly více čí méně velké textilní bible s různě bohatým obrazovým programem. Do dnešní doby se zachovalo pouze jen několik málo takovýchto důkazů středověké zbožnosti a jedním z nich je právě Velké Žitavské postní plátno. Plátno vytvořené v roce 1472 neznámým umělcem je 8,20 m vysoké a 6,80 m široké a patří mezi nejstarší a největší na světě. Rozděleno jako šachovnice na 10 řádků o vždy 9 polích je na něm znázorněno 90 motivů ze Starého a Nového zákona od Stvoření světa až po Poslední soud. Celkem 45 obrazů se vztahuje na Starý zákon a 39 na Nový zákon.
Šest obrazů pochází z apokryfů a vyobrazuje příběhy o Marii. Tento typ postních pláten je označován jako „Políčkový typ“ (Feldertyp). Ve světě je dochováno pouze 18 exemplárů a v Německu pouze jeden jediný, a to právě velké Žitavské postní plátno. S velkým žitavským plátnem se pojí ještě jedna historie. Na sklonku druhé světové války bylo ukořistěno Rusy. Rozstříhali jej na 4 kusy a udělali si z něj zástěnu v lesní sauně…… Naštěstí se jej podařilo v lese po válce nalézt a v devadesátých letech pečlivě rekonstruovat a tak toto vzácné dílo můžeme obdivovat v celé své kráse. Na Žitavě je zvláštní též její zvláštní poklid, který má více německých měst na hranicích s Polskem a Českem. Dodnes se totiž zde nepodařilo doplnit vysídlence, kteří se odsud odstěhovali po pádu NDR. Ten úbytek obyvatelstva v počtu 25% se stále nedaří zacelit, ač zde fungují různé podpůrné programy a dokonce sem přesídlují do levných bytů i někteří Češi. No a protože v názvu tohoto článku je tři v jednom – Žitava se nachází geograficky v tzv. Trojmezí. Trojmezí je místo, kde se setkávají hranice tří států. Na mapě Evropy jich najdeme desítky. Česko – německo – polské Trojmezí leží na soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka. Státní hranice vedou středem obou toků. Tak jsme zpět jeli po části Polska, abychom cestou domů jako třešničku na dortu navštívili pivovar Cvikov, kde je vynikající pivovarská restaurace a jejich dvanáctka Klíč má pořádný říz.
