12.5.2022 po Cestě Bohů
Na tento den jsem se obzvlášť těšil. Je tomu již několik let, co jsem viděl tento trek v seriálu Evropské stezky. Tipy z tohoto seriálu mne nikdy nezklamaly. Šel jsem , jím inspirován již GR221 na Mallorce a vloni část GR7 ze Španělské Tarify. Tento je třetí v pořadí inspirovaný tímto skvělým seriálem.
Cesta Bohů není dlouhý trek. Je to spíše ve srovnání s dálkovými trasami, které jsem absolvoval v minulosti jen taková menší procházka. Ten základní úsek mezi vesnicemi Bomerano a Nocelle , který chodí většina lidí měří jen 5 kilometrů. Když si jej chceme prodloužit do Positana, tak si přidáme ještě 4 kilometry navíc.
Tímto malým trekem ale nemusíme putování po tomto krásném výběžku omezit. Tato oblast mezi Amalfi a Sorentem je doslova protkána množstvím značených turistických tras a přírodních krás. A Amalfské pobřeží je i údajně nejhezčím pobřežím v Itálii.
Můj den na této trase začal v Bomeranu a nevypadal hezky. Vše bylo zahaleno oparem a slunce se teprve po deváté hodině ranní začalo trochu proklubávat.
Dal jsem si tedy ještě v první občerstvovací stanici kafe , rozhodnut nic neuspěchat. A trochu se to čekání i vyplatilo, neboť když jsem se vydal na trasu, začínalo být i vidět čarokrásné okolí trasy. Po levici mne provázelo moře s výhledy ba ostrov Capri a také do městeček v zálivech . Výhled byl občas pozměněn pohledem na terasovitá políčka, na kterých se pěstovala hlavně vinná réva, s pro nás nezvyklým vedením. Žádné dráty, jak známe vedení vinné révy z našich vinic, ale kůly, které připomínaly spíše nám známé Pergoly. Po pravici pak byly k vidění podobné věci a vrcholky skal, jen to moře tam chybělo.
Proč Cesta Bohů?Podle legendy sem bohové sestupovali, aby se dostali k moři, kde se sirény snažili svést Odyssea svým zrádným zpěvem.
A ta cesta má v sobě cosi Božského. Ani mi nevadil částečný opar, protože ten tomu dodával tak trochu i zvláštní, až mystikou atmosféru. Krom neopakovatelných výhledů jsem viděl podle cest mnoho květů a bylin. Vzduch byl místy prosycen vůní divoké máty a rozmarýnu. Krom flóry bylo vidět i něco z místní fauny. Potkal jsem stádo koz, množství ještěrek a motýlů. Jestli někdo hledá malý, zemský ráj, tak jej rozhodně na této nezapomenutelné pětikilometrové trase najde.
A radím ji neuspěchat.Z té nádhery není kam spěchat. A nezapomenout si dát v ikonickém stánku na konci trasy v Nocelle domácí limoncelo. Je vynikající a u toho limoncela pozorovat z terasy kus trasy , na kterou je odsud vidět a nechat si vše pomalu doznívat.
