13.12.2022
Radostné tváře a krásné pláže
Od prvního okamžiku na mne Mexičané působí velmi mile. Často se usmívají a nevidím zde jak u nás vídávám často v obličejích lidí tzv. ,, syndrom nasraného ksichtu.” Připomínají mi Španěly, z nich též sálá pozitivní energie . Mexičané mi i tak trochu připadají jako malé děti. Smějí se totiž všemu a evidentně to není onen nucený, předstíraný smích.
Samozřejmě, že na nás turistech chtějí mnohdy vydělat. Nabídnou vám třeba, že vám pohlídají auto na parkovišti u pláže , či se vám nabídnou jako průvodci, ale je to vždy takovou nevtíravou formou, s úsměvem a s nádechem noblesy.
A rádi slaví, to mají též společné se Španěly. Tam je to také samá fiesta, a když už probíhá, tak velmi okázale.
O tom jsme se mohli přesvědčit včera večer, když celý Tulum slavil svátek Panny Marie Guadalupské, což je pro Mexičany velmi významným svátkem.
Ulicemi šel průvod , v jehož čele byla podobizna této světice, a v něm vyšňoření Mexičané a Mexičanky, a též kapela. Místní kostel byl narvaný k prasknutí při slavnostní bohoslužbě. Slavilo se i v ulicích i na privátních oslavách.
Na pobyt v Tullumu jsme si vyhradili 2 noci . Město jako takové není moc zajímavé, avšak jeho okolí ano. My jsme si vybrali tři body zájmu. Mayské ruiny, Cenotes a prý jedny z nejhezčích karibských pláží.
Tulum byl v dávných dobách rozkvětu Mayské civilizace vzkvétajícím přístavem. Mayové jej založili kolem roku 433 n.l. a uctívali zde boha Kukulkána (spojovaného s obchodem a kakaem) a nejdůležitější mayskou planetu, Venuši (Xux ek – “hvězda včela”).
Pozůstatky chrámů zasvěcených kultu opeřeného hada boha Kukulkána tvoří majestátní celek obehnaný mohutnými hradbami.
Největšími dominantou je na vysokém útesu čnícím nad mořem hrad (El Castillo), který sloužil mimo jiné jako maják , dále tu jsou další pozůstatky Mayských staveb, kterými jsou :
Chrám sestupujícího boha, Chrám Fresek s dochovalými malbami, Dům Sloupů, Dům cenotu nebo Chrám větru, který sloužil k náboženským obřadům až do roku 1924.
Procházku areálem zpestřují pohledy na nám exotickou vegetaci, která je všudypřítomná a z vrcholu útesu jsou dech beroucí výhledy na jedinečné pobřeží Karibiku.
Po památkách Mayů jsme se jeli osvěžit do nedalekých cenotes .
Cenotes jsou zatopené krasové jeskyně s krápníkovými stropy. Tyto podle Mayů přírodní chrámy boha deště Chatka jsou pro ně dodnes posvátné.
Slovo cenotes pochází z mayského dzonot, což znamená vodní díra. Pro Maye byla tato místa posvátná, protože byla jediným zdrojem sladké vody v džungli. Na poloostrově Yucatán je údajně více než 15,000.
Mnohé cenotes jsou v současnosti hlavně magnetem pro turisty. Proto jsme také jednu navštívili. Vyfasovali jsme vestu a šnorchl a poté se ponořili do zdejších průzračných vod. Bylo úžasné proplouvat královou jeskyní a pozorovat svět pod vodou i nad ní.
Pod vodou byly vidět různé terénní prohlubně a srázy i krápníky vytvořené pod vodou a mající roztodivné tvary. Svět nad vodou byl jiný, neboť jsme mohli pozorovat stovky netopýrů zavěšených na stropu jeskyně.
Ve venkovní části mimo jeskyni jsme zase mohli vidět nádherně, z bahna postavená hnízda umně přilépnutá ke skále z nichž vykukovaly hlavičky drobných ptáčků a stavitelů těchto nádherných příbytků. Třešničkou na dortu pak byly vodní želvy, které zde byly zastoupeny též v poměrně hojném počtu a tak jako ostatním, zde přítomným zástupcům fauny ani jim nevadila přítomnost mnoha turistů.
Závěr dne jsme strávili na té nejkrásnější pláži, kterou jsme kdy spatřili, plné jemného, bílého písku, lemované kokosovými palmami a připadali si jak ve snu, či vlastně splněném snu, protože jsme se shodli, že po něčem takovém jsme v hloubi duše toužili.
