20.5.2022
Sejít z cesty a najít novou není vždy prohra
Ráno jsem si u kávy ještě nechal doznívat tu příjemnou atmosféru rybářské vesnice s pohledem na Ischii, která se líně vynořovala z ranního oparu.
Krom toho si začínám stále více užívat že nemusím nijak spěchat . To je jeden z velkých benefitů nás, důchodců. Prakticky vzato jsem limitován jen tím, že mám v Čechách koupeny lístky na koncert Lucky Bílé a následně na Imagine Dragons, na který se moc a moc těším
No, to jsem se ale zase trochu zasnil , ale je třeba stanout opět pevnou nohou na Italské půdě. A že se mi po ní kráčelo dnes opět moc hezky, beze spěchu i námahy. Už to není ten prudký a místy i dost náročný horský terén, který mi ještě nedávno dával dost zabrat.
Ne,že by zde nebylo stoupání a klesání, to zase ano, ale vrcholy zde již nedosahují takových výšek a ty výstupy jsou i pozvolnější a cesty po nichž kráčím pohodlnější.
Není divu, tato část plná vesnic je i povícero zabydlenější a tak cesty slouží i primárně k tomu, aby se zde mohli lidé relativně pohodlně přesouvat, ať již pěšky , auty , na motorkách či tříkolkách, kterým říkám důvěrně prdlavky.
Někdy jdou ty cesty natolik úzké, že dá docela dost zabrat přijít na to, jak se autu , nebo prdlavce vyhnout. Naštěstí se nejedná o nepředvídatelnou situaci, neboť oni když jedou těmi úzkými ulicemi, troubí a tak se na to vždy stačím připravit .
Po ranní kávě s croissantem, což zde dosti typická kombinace jsem začal stoupat směrem nahoru do města Massa Lubrense, kudy jsem pro změnu klesal včera směrem k moři. Bylo mi už tak trochu důvěrně známé a proto jsem si ještě chvíli dopřál zastavení v kavárně na náměstí vedle kostela a pozoroval život italského maloměsta. Po chvíli jsem ještě trochu stoupal, abych se vydal dále po vrstevnicemi po stezkách Sirén na protilehlou stranu poloostrova.
Ta cesta byla moc hezká , panoramatická s dalekými výhledy. Pode mnou byly převážně zahrady a opět velké plantáže citronovníků , dost často pod černými sítěmi nataženými na dřevěných kůlech. Myslel jsem si, že se jedná o ochranu před škůdci, nicméně během cesty jsem byl vyveden z omylu, ale o tom později.
V jednom místě se cesta, kterou jsem šel rozdvojovala. Vlevo vedla turistická, po které jsem dosud šel, ale mne lákala jiná, která byla v mapách vyznačena pouze šrafováním a vedla i jinam, nežli jsem původně zamýšlel jít.
Protože na této výpravě se řídím více intuicemi, nežli obvykle, šel jsem po ní. Došel jsem do hezké vesnice jménem Schiazzano, kterou bych jinak minul. Dobře jsem se najedl v místní pizzerii a v baru na návsi jsem si hezky popovídal s místními lidmi, dostal zdarma výborné domácí limoncello a také mi objasnili proč jsou kolem citronovníků ty sítě.
Sítě tam jsou kvůli tomu, aby byly stromy chráněny před sluncem, a v jejich slupkách bylo co nejvíce aromatických látek pro výrobu limoncella.
Zjednodušeně řečeno: ,, Sítě tam jsou kvůli chlastu”. A tak kvůli tomu, ze jsem sešel z původní cesty a šel po jiné jsem přišel na kloub oné záhadě a k tomu vyprávění dostal i pohár dobře vychlazeného aromatického limoncella z místní produkce .
Konec mé dnešní cesty byl v vesnici Termini na cípu poloostrova, kde jsem si na terase vychutnával při pohledu na ostrov Capri nápoj s názvem limoncello spritz ( obsahuje limoncello, prosecco, sodovku, plátek citronu , mátu a led) .A takový byl závěr mého dne před tím, nežli jsem v nedalekém olivovém háji usnul pod stanem.
Po ranní kávě s croissantem, což
