Sofijský deník
Červenec 1982
Poslední zkoušky mého prvního letního semestru na právnické fakultě jsou za mnou a tak mohu vyrazit na velkou okružní cestu po Bulharsku, kterou jsem si naplánoval na 1. prázdninový měsíc.
Přijíždím na vlakové nádraží Praha – Libeň a kupuji si u pokladny za cenu rovnající se téměř čtvrtině tehdejšího platu jízdenku do Sofie. Po chvíli nastupuji s batohem do totálně přeplněného vlaku přijíždějícího z NDR a nacházím jediné volné místo, asi půl metru čtverečního vedle páchnoucího záchodu na chodbě. Vyndal jsem si celtu a dal si ji pod zadek, abych se trochu oddělil od špinavé podlahy a pokoušel jsem se usnout. Moc se mi to však nedařilo, protože co chvíli o mne zakopl někdo, kdo šel vykonat svou potřebu, vracel se z ní, či chtěl jen tak projít uličkou.
Po mnoha hodinách takto strávených v nepohodlí, vlak zastavil v Budapešti, která byla díky tzv. gulášovému socialismu pro většinu z nás takovým malým rájem. Do Budapešti se tehdy jezdilo nakupovat oblečení západní provenience, nebo i třeba coca cola v litrových lahvích, ale i na koncerty západních skupin, nebo zhlédnout u nás zakázané Formanovy filmy.
Zastávku v Budapešti jsem měl právě kvůli těmto konzumním věcem naplánovánu na zpáteční cestu a tak jsem se mohl pohodlně usadit do prázdného kupé vylidněného vlaku a pokračovat do cílové stanice.
Únor 2022
Skrze aplikaci Ryanairu ve svém mobilním telefonu kupuji za pár stokorun rovnajících se zhruba 1/38 průměrného platu letenky do Sofie a zpět . Zaplatím též ze stejné kouzelné krabičky skrze apple pay . Cestu mám rozdělenu na dvě fáze. Nejprve mne čeká ranní let do italského Bergama a poté podvečerní do Sofie.
O tom, že někdy navštívím Itálii, natož tam poletím, se mi mohlo před 40 lety jen zdát. Opakovaně jsem žádal o výjezdní doložku do kapitalistické ciziny , ale nikdy jsem neuspěl. Dokonce mi zamítli cestu i tehdy, když jsem jako důvod uvedl, že chci navštívit hrob Karla Marxe v Londýně a poklonit se tomu velikánovi.
Myslel jsem si , že tato finta vyjde, ale ani to soudruhy neoblomilo a samozřejmě jsem obdržel opětovné záporné stanovisko.
Bergamo je pro mne nejen přestupním uzlem, odkud je velmi levné spojení do mnoha evropských i mimoevropských destinací, ale město, které mne pokaždé překvapí něčím novým, zajímavým ale i potěší tím, co již znám. Mám zde již svou oblíbenou restauraci i cukrárnu, pěší okruh i vyhlídky . Mnoho lidí toto město míjí, neboť jej využijí pouze k přestupu , anebo ihned z letiště míří do nedalekého Milána .
To je dle mého soudu velká škoda . Je to město mimořádně turisticky cenné a k tomu i neuvěřitelně dobře dosažitelné z Prahy. Let trvá hodinu , spojení je každý den, v některé dny i 2 x denně a dají se sehnat letenky i za 250,-Kč v jednom směru. Je to taková skrytá perla Lombardie.
Bergamo , jsou vlastně dvě města v jednom, jak uvádí průvodce a já jej dokonce vnímám jako tři v jednom.
Dole , kousek od letiště se rozprostírá City Bassa – dolní město. Zde můžeme vidět a obdivovat především impozantní paláce na Via Pignolo a nebo krásné kostely a měšťanské domy. A když soukáme směrem nahoru, kam můžeme dojet samozřejmě i autobusem rovnou z letiště , ocitneme se rázem o několik století zpět a můžeme brouzdat spletí křivolakých uliček, obdivovat kamenné domy i renesanční paláce.
Příjemnou alternativou k chůzi do starého města, či jízdě autobusem je jízda lanovkou, která nás vyveze nahoru a ze starého města můžeme jet i další lanovkou ještě výše, do čtvrti krásných vil a ještě krásnějších výhledů na Alpy i do krajiny rozprostírající se z druhé strany města v nekonečných rovinách.
Pozorování západu slunce z této úrovně bylo pro mne vždy též krásným zážitkem a i jakousi třešničkou na dortu. To město mne stále něčím uchvacuje. Má v sobě náboj, šarm a genia loci. Můžeme si v něm vychutnat pravou italskou atmosféru i vynikající místní gastronomii .
Neděle, 20. února 2022
Vstávám v půl čtvrté ráno, nasedám do auta a jedu na letiště Václava Havla na nadcházející let do Bergama . Projdu letištní halou a odbavením a po všech těch procedurách si sedám do kavárny , koupím si střední Americano . Usedám ke stolu a jdu vyplňovat příjezdový formulář do Itálie.
Zbývalo mi dopsat jen jednu položku, neboť jsem si formulář předvyplnil téměř celý již včera večer v posteli. Tou položkou bylo číslo občanského průkazu.
Otevřu peněženku , vyndávám plastovou kartu a vidím nápis : řidičský průkaz. Vyhledávám odpolední let do Bergama, myslíc, že bych si dojel pro občanku domů a vidím cenu : 7400,-Kč za jednosměrnou letenku a podobné ceny byly i dnes o ostatních destinací.
Dopíjím kafe, sedám do autobusu, poté do auta a mířím domů , kde mne čeká ještě nevychladlá postel .
Asi to tak mělo být, možná za tím vším byli strážní andělé, nebo jen moje blbost. Takovým situacím říkám, že jsem zaplatil školné. V tomto případě mne tato lekce stála 1200,-Kč za letenky.
