28.4.-29.4. 2023
Šuby duby Amerika,
tu píseň, kterou zpíval Ringo Čech v sérii o básnících jsme si pustili spolu s dalšími tématickými k naší nadcházející cestě v autě do Mníšku pod Alpou , jak poeticky nazýval Karel Kryl Mnichov.
Z mnichovského letiště jsme měli zakoupeny letenky do a z USA. Zadal jsem do hledáčku Spotify slovo Amerika a na playlistu se objevilo tolik písní, že by nám to vystačilo i na několik dní.
Dobře naladěni pro nás na cestu snů vedoucí k poznávání zejména Národních parků na západě USA jsme po dlouhém letu s přestupem v Denveru byli na startovní čáře ve městě hříchu a hazardu v Las Vegas.
Ta cesta letadlem je hrozně zdlouhavá, jen z Mníšku do Denveru to bylo 10hodin a 19 minut a pak ještě hodina a půl do Las Vegas. Byl to tedy hrozně dlouhý den, který se nám díky rozdílným časovým pásmům prodloužil o 9 hodin a měl tak 34 hodin, na místo standardních 24.
V letadle byl pro mne největší zážitek vidět zasněženou jižní část Grónska a pak i ten obří rozměr připomínající nekonečno krajiny USA , zejména agrárních částí Severní a jižní Dakoty a Nebrasky. Ostatní části Kanady a USA byly zahaleny mraky.
V Nebrasce mne zaujala obří kruhová pole, která mi připomínala místa pro přistání UFO, která byla hojně rozeseta mezi čtvercovými poli a někde i převládala. Manželka jako absolventka VŠ zemědělské mne brzy uvedla do reality. Vysvětlila mi , že to jsou kruhové závlahy.
Ta cesta letadlem se společností United Airlines měla pro mne jednu smutnou stránku. Hned po vzletu jim došlo pivo. Musel jsem se tedy spokojit pouze s jedinou Stelou a manželka dostala jen ipu s mangem a byl konec.
V Denveru jsme měli na přestup hodinu a půl. Myslel jsem si, že to bude tzv. na pohodu, sedneme si, dáme pivko s poletíme dál.
Pivní bůh, kterým je podle řecké mytologie Silénius mi však ani na americké půdě pivo nedopřál, a to se říká, že Amerika je zemí neomezených možností.
Fronty a mnohanásobné kontroly na amerických letištích a k tomu jejich velký rozměr rozhodně nepatří k příjemnému cestování. Za tu hodinu a půl jsme to stihli s odřenýma ušima a to jsme i několikrát předběhli v dlouhých frontách.
Letiště v Las Vegas nás nenechalo na pochybách, kde jsme přistáli. Všude kolem byly různé druhy automatů na hazardní hry, a to v takové míře,že jsem si chvílemi spíše než na letišti připadal jako v casinu.
A zase ten obří rozměr letiště . Než jsme si dostali k místu , kde jsme si vyzvedli kufr a pak automobil uběhlo další hodina. Příjemně mne překvapil přístup autopůjčovny . Zcela nové auto, ještě vonící novotou jsme měli k dispozici téměř ihned bez jakýchkoliv průtahů, které známe z evropských půjčoven . Zřejmě zde zde nahlíží na automobil jako na běžné spotřební zboží, proto ten přístup.
Přiletěli jsme v půl jedenácté večer a v místě ubytování , místě vzdáleném jen 18 minut od letiště jsme se ocitli až v jednu hodinu po půlnoci.
Stál jsem přede dveřmi domu, kde jsme měli zakoupeno ubytování přes Aibnb a s myšlenkou, že v tuto hodinu nás nikdo neubytuje s budeme spát v autě jsem se dotknul nesměle zvonku.
K mému údivu se téměř okamžitě otevřely dveře a usměvavá , vlídná tvář majitelky , mi na mou omluvu řekla: ,, Neboj, žádný problém” , jak příjemné to bylo nemusím ani dále rozvádět.
A tak začal náš první den v Americe.
