Den prvý 22.6.2022

Za příjemnou hodinu a půl mne přeneslo letadlo  o 1400 kilometrů severněji konkrétně do druhého největšího města Švédska Göteborgu. Byl to brzký ranní let a tak i vzhledem k tomu že se zde v létě stmívá daleko později než u nás mám před sebou dlouhý den a nemusím spěchat , což vlastně poslední dobou nedělám ani tehdy , když je den krátký. Konec konců i náš učitel národů Jan Amos říkal:,, Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest .” 

V duchu učení Jana Amose jsem chvíli poté, co jsem vystoupil z autobusu v centru města usedl do kavárny, kterou jsem si již pamatoval ze své předchozí cesty . Potřeboval jsem se probrat silnou švédskou kávou, kterou zde umí překvapivě skvěle, protože jsem toho předchozí noci moc nenaspal , neboť jsme s Ilonou vyjížděli již po třetí hodině ranní, abych byl včas na letišti. 

Asi bych i měl v této souvislosti představit Ilonu, abyste ji blíže poznali.

Ilona je čtyřmístný kompaktní hatchback s pohonem předních kol, který drží titul nejmenšího automobilu firmy Škoda. Ještě aby ne, jeho délka je 3563 mm, šířka 1641 mm a výška 1478 mm. Váží 1290 kg. Objem zavazadlového prostoru je 251 l, v případě, že sklopíme zadní opěradla sedaček, maximální objem úložního prostoru bude 951 l. Nehledě na to, že spadá do kategorie mini automobilů, se pyšní šířkou interiéru 136 cm, která je dostačující pro komfortní jízdy. 

Toliko výňatek z technické zprávy . Ilona se jmenuje pro to, že dávám autům jméno podle toho, kdo je uveden v kalendáři v den koupi . 

 A zatímco Ilona v klidu odpočívá na odstavném parkovišti v Praze, já se vydal po ranním kávovém osvěžení nejprve do zdejší botanické zahrady, která je jednou z perel na náhrdelníku Göteborgu. Byla dokonce před několika lety prohlášena za nejkrásnější zahradu Švédska. A že se je zde na co dívat není pochyb . 

Zvlášť v tomto období začínajícího léta jsou její pečlivě upravené záhony obsypány květy nejrůznějších tvarů i barev a mezi nimi vyčnívá královna květin- růže a je jich zde úctyhodných  2500 druhů! Jak se říká: ,, krása střídá nádheru”. 

Po příjemné procházce po botanické zahradě jsem se vydal na zastávku tramvaje číslo 11. Bylo v tom pro mne i trocha nostalgie, neboť když jsem bydlel v Praze, jezdil jsem s ní často, protože k mému bytu jezdily tramvaje číslo 11 a 6. A tou modrou švédskou jedenáctkou jsem dojel ke kostelu Nylöse , kde byl výchozí bod mé cesty, po které půjdu následující týden. 

Cesta tramvají, ač nebyla z nejnovějších mne příjemně překvapila tím jak hladce jela po kolejích bez sebemenších otřesů, jako by se vznášela na vzduchového polštáři. 

Nejprve jsem šel lesem, který se podobal tomu našemu i tím, že i zde bohužel hodně prosychají borovice. Ve spodním patře lesa byly plantáže borůvek, které se ale ani trochu nemodraly a byly brčálově zelené. To , že jsem na severu je vidět i na jiné vegetaci. Teprve tu nakvítají bezy, které u nás již dávno odkvetly a na plodech třešní není ani nádech červené barvy. 

Po chvíli mne čekalo překvapení. Cesta pokračovala skrz hřbitov, a nebyl to žádný malý hřbitůvek. Ve srovnání s tímto jsou Olšany   trpaslíkem. Procházejíce mezi hroby jsem za těch několik kilometrů měl dost možností pozorovat další druh jinakosti spočívající v jiném řazení hrobů, jiných náhrobcích ale také i ukládání ostatků, rozšiřování hřbitova i tvorbu nových hrobů. Nejvíce se mi líbily ty bez náhrobků, které byly rozesety jako korálky v pečlivě střižené trávě  a ostatky byly uloženy pod kameny se jmény. Jak prosté a zároveň vznešené.

A pak opět cesta lesem i otevřenou krajinou a podél potoka plného bobřích hrází a na konec dlouhého dne krásná louka, lehká večeře, postavení stanu a příjemný spánek na nové nafukovací karimatce, kterou jsem dostal od manželky.