Den druhý 23.6. 2022
Dnes jsem se vyspal ve svém stanu kousek vedle cesty do růžova. Vydal jsem se podél řeky cestou lemovanou rozkvetlou loukou. Mezi luční květenou převládala zářivá modř kakostů , občas prostřídána růžovým chmýřím bodláčí . V plném květu též byly šípkové růže a bezinky. Absolutní ticho přerýval jen libozvučný zpěv ptáků.
Po pár kilometrech jsem odbočil do malého města, které se jmenuje Angered, které je takovým vzdáleným předměstím Göteborgu, se kterým jej spojuje i několik linek modrých tramvaji.
Dal jsem si dnešní porci krevet , tentokrát v kombinaci s listovým salátem, paprikou, rajčaty a vejcem a kávu. Pak jsem se vydal dál na svou trasu. V parku za městem jsem viděl poměrně velký shluk lidí a kouř z grilu. Jak jsem se přibližoval, k vizuálnímu vjemu se přidával i čichový. Nádherně to vonělo.
Když jsem přišel úplně nejblíže, zahlédl jsem dlouhý stůl , kde se všechny ty dobroty kompletovaly do pity. Mezi těmi lidmi byli jen 3 Švédi. Ostatní byli uprchlíci tmavé pleti.
Trochu jsem začal tušit, že je to soukromá párty, ale ten Pavlovův reflex byl tak silný, že jsem se zeptal kolik to stojí a dostal jsem odpověď, že nic a doplňující otázku, zda-li to chci s masem.
Okamžitě jsem přitakal a to ostatní jsem nechal na něm a tak jsem pozoroval jak k ugrilovanému mletému masu přidává ugrilované papriky a rajčata , lilek a cibuli, pár listů čerstvého salátu a na to vše vrší docela silnou vrstvu ajvaru. Moc jsem si pochutnal.
Na grilu mne ještě zaujaly banány. Když jsem dojedl hlavní chod došel jsem si ještě ze studijních důvodů ke grilu pro onen banán. Zajímalo mne jak chutná.
Opékal se ze spodní části na slupce , na té horní straně naopak slupka byla odstraněna a v bílé dužině byly zapíchány kousky čokolády, která se do toho banánu částečně vpila a dávalo to chuti toho banánu jiný rozměr. My známe z našich krajů banán v čokoládě a toto byl vlastně opak – čokoláda v banánu.
Dobře najedený jsem pak šel nejdříve převážně lesem, prostřídaným několika polosamotami ve kterých místní obyvatelé rádi bydlí až jsem došel do nádherné jezerní krajiny plné jezer na jejichž povrchu zářily sněhobílé květy leknínů. Ze stromů se začaly ve větším množství objevovat břízy .
Dle informační cedule je to největší jezerní krajina v jižním Švédsku. Krom nádherné přírody , kterou jsem si vychutnával téměř sám, neboť jsem potkal jen tolik turistů, že jsem je mohl spočítat na prstech jedné ruky mne zaujala vzorná úprava cest.
Před každou louži , která by se dala obejít bylo přemostění z prken opatřených protiskluzovou kovovou mřížkou. Ty mřížky byly i na schodech , mostech i lávkách. Tu a tam byla odpočívadla s u jednoho dokonce i kovové ohniště, které šlo otočením roštu proměnit v gril a to není vše. Vedle grilo-ohniště byla kůlna s naštípaným dřevem! Nemusím se ani rozepisovat o tom, jak mi v ten moment bylo líto, že u sebe nemám alespoň klobásu namísto mrkve, kterou jsem měl v batohu. Inu, chybami se člověk učí a tak třeba příště k mrkvi přibalím i klobásu a sirky.
