10.5.2022
Opouštím Ischii i manželku a vydávám se vstříct osamělému třítýdennímu dobrodružství.
Včera večer jsme poseděli u vynikající večeře, kterou nám připravili naši Česko- Italští kamarádi, Martina s Mikim . Vše jsme, tak jak se na místní poměry sluší řádně prolili bílým vínem a vyzkoušeli i vynikající domácí limoncelo a další likéry z produkce Mikiho táty.
Ráno nás Martina odvezla na rychloloď odplouvající z Foria do Neapole a po chvíli jsme již jen nostalgicky pozorovali vzdalující se ostrov, na kterém jsme prožili několik báječných dní a zároveň se těšili na další shledání s těmito báječnými lidmi a krásným ostrovem, který stojí za to navštívit znovu.
Kdybych jej měl stručně charakterizovat , líbilo se mi na něm především to, že není tak zkažen turismem, jako mnohá jiná přímořská letoviska. Na ostrově nejdou vidět nevzhledné turistické resorty a vše souzní s okolní krásnou přírodou. Můžeme se tak procházet po malebných městečkách i vesnicích, naplánovat procházku kouzelnou přírodou po četných turistických stezkách i si vychutnat skvělou večeři z darů moře v četných stylových přístavních restaurací s pro nás suchozemce neokoukatelným výhledem na lodě a moře. A vše je velmi dostupné místní dopravou. Je to takový malý zemský ráj.
A když se nám nechce do restaurace na jídlo , můžeme si pokrm zabalit do alobalu, vykopat díru v horkém písku na jedné z místních pláží a jít se vykoupat v moři a zatímco se budeme oddávat jeho vlnám, jídlo se nám připraví samo díky geotermice. A když se nám nechce koupat v moři, je tu nespočet termálních koupelí. A dokonce i jakýsi kompromis moře i horké termální prameny se tu mísí dohromady v jedné zátoce a můžeme si zde vychutnat dvojnásobnou léčebnou sílu moře a termální vody.
Pak následovalo rozloučení s manželkou, která musela odletět plnit své pracovní povinnosti a já coby důchodce nelimitován délkou dovolené jsem vystoupil z komfortní zóny a vydal se příměstskými vlakem z Neapole do Castella Mmare di Sabina a odtud kabinkovou lanovkou do hor, kde začne mé toulání po Amalfském výběžku a hlavně po Cestě Bohů, ke které mne inspiroval můj oblíbený seriál Po Evropských stezkách a na kterou se moc těším. Tentokrát nepůjdu po jedné stezce z bodu A do bodu B, ale vymyslel jsem si takový okruh po výše zmíněném výběžku a zbude- li čas do odletu 3.6., tak k tomu ještě něco přidám.
