22. etapa – 21.11.2021
Včera jsem si se stavěním stanu moc hlavu nelámal. Ani se mi moc do něj druhou noc za sebou nechtělo. Byl mokrý od ranní rosy, ale protože se ukázalo , že jediná ubytovací možnost v San Lorenco Nuovo má svá nejlepší léta za sebou a je mimo provoz, stanování se stalo nezbytnou nutností.
Vyčíhnul jsem si pro tento účel okraj fotbalového hřiště. Nespornou výhodou tohoto mého rozhodnutí bylo to, že místo se nacházelo v absolutní rovině a nic mne tudíž netlačilo pod zády. No a dnešní den jsem strávil na velmi hezké cestě, která se pomalu svažovala k Bolsenskému jezeru.
Toto jezero je vulkanického původu a rozhodně se svojí plochou hladiny 113 km 2 , není žádnou malou louží . Je to páté největší jezero vulkanického původu .Nejprve jsem sestupoval dolů romantickým lesem a tu a tam byl průzor, kterým jsem mohl obdivovat jezero, postupně se klubající z ranní mlhy, jejíž vládu krok za krokem začalo přebírat hřejivé slunce.
Z lesa jsem sešel mezi rozlehlé olivovém háje a pastviny, na kterých dnes nebylo žádné opuštěné jehňátko, protože stádo hlídali poctivě pastevečtí psi, z nichž jeden, když mne spatřil mne nadšeně vítal.
V závěru dne jsem vstoupil do dalšího krásného města na mé cestě, vystavěného na břehu jezera. Nejprve jsem jej pozoroval z výšky ochozu hradu ze 14. století , a výhled jak na město, tak i na jezero byl vskutku impozantní. Poté jsem se prošel historickým jádrem města a o jeho kamenných domech a úzkých uličkách se již nebudu zmiňovat, protože bych se jen a jen opakoval.
Pak jsem velmi natěšeně zamířil ke kostelu svaté Kristýny, ve kterém je i jedna zajímavá česká stopa. Ve 13. století tam sloužil český kněz mši a měl pochybnosti o existenci Boha. Ten se mu pak připomněl tím, že když lámal na konci obřadu hostii, ta začala krvácet. Ty stopy krve jsou dodnes patrné a jsou vystaveny jako relikvie.
V této souvislosti bych rád poděkoval paní Ryšavé za tento skvělý tip. Velice zajímavá byla i návštěva krypty, která je zpoplatněna 5ti eury, ale její návštěva a proplétání se jejím labyrintem rozhodně za to stojí. Nad ní je kaple zázraku, kde jsou otisky nohou svaté Kristýny.
V souvislosti s touto světicí se traduje i zajímavá pověst, o níž se s vámi velmi rád podělím: ,,Pro svoji víru byla přivázána ke kameni a hozena do jezera. Kámen vyplaval a Kristýna se zachránila, leč později podlehla následkům dalšího krutého týrání.“
Ta místa na mne velmi zapůsobila podivuhodnou směsí tajemna a mystiky. No a protože ty dny , kdy svítí denní světlo jsou již velmi krátké, vydal jsem se rychlým krokem k jezeru a vnímal jsem tu mizející nádheru , nad kterou se postupně začala zatahovat opona tmy. A dnes spím v posteli a nad hlavou mi visí obraz s andílky, tak doufám, že budu mít dnes večer i andělské sny.
