Via Francigena 2022

 

 

Francigena 21.Etapa 1. 11.2022

dnešní den začal velmi brzy . Manželka odlétala z Pisy v 6 hodin ráno a tak jsme již po třetí hodině vyjeli, abychom vrátili vypůjčený automobil a nezmeškali let .

Já jsem se pak oddělil od žákladny a vydal se vlakem směr Orvieto na jih a ona letadlem do Prahy, tudíž na sever. 

Orvieto, to město čnící na vysokém  tufovém kopci jsem spatřil v loňském roce, když jsem odjížděl z mé poslední etapy Via Francigeny vlakem do Říma. Nějak mne tehdy, byť z letmého pohledu z okénka vlaku fascinovalo a tak jsem začal pátrat.

Pátrání mne utvrdilo v myšlence a myšlenku jsem dnes přetavil v čin. Začal jsem putování zde, ač neleží na Via Francigeně, kde chci navázat na loňský konec v  Montefiascone. Toto město leží na cestě Via Roma a tak můj letošní začátek je po této cestě a pak navážu na loňské nedošlapky.

Hned první kroky po tomto krásném starobylém městě mne přesvědčily o tom, že můj instinkt byl správný a že jsem neprohloupil tím, že jsem sem jel.

Dominantou města je Orvietský dóm. Patří k nejhezčím stavbám italské gotiky. Na konci 13. století ho založil papež Mikuláš IV. a na jeho stavbě se po dlouhá čtyři staletí podíleli stavitelé a umělci zvučných jmen.

 Prohlížet si zdobné průčelí i interér, v němž mne zaujaly především nádherné fresky byl zážitek, který se mi silně  vryl do paměti. Pak jsem si dal oběd s sklenku orvietského vína na náměstí před katedrálou a nechal si ještě doznít ten pozitivní dojem z této stavby pohledem na ni . 

Orvietské víno patří díky tufovému podloží k nejlepším vínům  v Itálii. Tuf, nerost sopečného původu je tedy spjat s tímto městem v mnoha směrech. Tím že je na tufové vyvýšenině odolalo město v minulosti mnoha nepřátelským nájezdům . Je z něj postavena většina domů i církevních staveb, vyhloubeny sklepy .

Protože v listopadu nemáme již moc dlouhé dny prošel jsem se ještě městem a jeho kouzelnými uličkami a pak chvíli krajem směrem k věčném městu.

Cestou jsem potkal klášter kapucínů. Odbočil jsem z cesty a šel si jej  prohlédnout. Prošel jsem budovu a přilehlý kostel a pak spočinul na lavičce v klášterní zahradě, odkud jsem si vychutnával pohled zhůry na překrásné panorama Orvieta na které dopadaly poslední paprsky dnešního dne , což působilo dosti mysticky, až snově.

Cítil jsem se v tom prostředí upravené klášterní zahrady dobře a i proto, že první listopadový den již postupně zalévala temnota , řekl jsem si že se zkusím zeptat zda-li by neubytovali znaveného poutníka. 

Ostatně v minulosti bývali poutníci v klášterech ubytováni běžně. Ta představa mne začala naplňovat čím dál tím více. Zkusit si pro mne jiný rozměr poutnictví a přiblížit se k jeho historickým reminiscencím, to by bylo něco.

Můj prst sáhl na zvonek u dveří.Nikdo nevycházel . Po chvíli se za mnou vynořila postava. S radostí jsem vyřknul své přání, leč jsem se dočkal odmítnutí a ani mi nedovolil si tam alespoň postavit stan. 

Vedle nás stál nápis; ,, Pace e bene” ( mír a láska) . Ukázal jsem mu na ten nápis a zeptal se jej proč ho tam vlastně mají, když podle toho nekonají, ale zřejmě mne nepochopil.

Francigena 2

  1. Etapa 1. 11.2022

dnešní den začal velmi brzy . Manželka odlétala z Pisy v 6 hodin ráno a tak jsme již po třetí hodině vyjeli, abychom vrátili vypůjčený automobil a nezmeškali let .

Já jsem se pak oddělil od žákladny a vydal se vlakem směr Orvieto na jih a ona letadlem do Prahy, tudíž na sever. 

Orvieto, to město čnící na vysokém  tufovém kopci jsem spatřil v loňském roce, když jsem odjížděl z mé poslední etapy Via Francigeny vlakem do Říma. Nějak mne tehdy, byť z letmého pohledu z okénka vlaku fascinovalo a tak jsem začal pátrat.

Pátrání mne utvrdilo v myšlence a myšlenku jsem dnes přetavil v čin. Začal jsem putování zde, ač neleží na Via Francigeně, kde chci navázat na loňský konec v  Montefiascone. Toto město leží na cestě Via Roma a tak můj letošní začátek je po této cestě , pak navážu na loňské nedošlapky.

Hned první kroky po tomto krásném starobylém městě mne přesvědčily o tom, že můj instinkt byl správný a že jsem neprohloupil tím, že jsem sem jel.

Dominantou města je Orvietský dóm. Patří k nejhezčím stavbám italské gotiky. Na konci 13. století ho založil papež Mikuláš IV. a na jeho stavbě se po dlouhá čtyři staletí podíleli stavitelé a umělci zvučných jmen.

 Prohlížet si zdobné průčelí i interér, v němž mne zaujaly především nádherné fresky byl zážitek, který se mi silně  vryl do paměti. Pak jsem si dal oběd se sklenku orvietského vína na náměstí před katedrálou a nechal si ještě doznít ten pozitivní dojem z této stavby pohledem na ni . 

Orvietské víno patří díky tufovému podloží k nejlepším vínům  v Itálii. Tuf, nerost sopečného původu je tedy spjat s tímto městem v mnoha směrech. Tím že je na tufové vyvýšenině odolalo město v minulosti mnoha nepřátelským nájezdům . Je z něj postavena většina domů i církevních staveb, vyhloubeny sklepy i stylové restaurace.

Protože v listopadu nemáme již moc dlouhé dny prošel jsem se ještě rychleji, nežli bych chtěl městem a jeho kouzelnými uličkami a pak chvíli krajem směrem k věčném městu.

Cestou jsem potkal klášter kapucínů. Odbočil jsem z cesty a šel si jej  prohlédnout. Prošel jsem budovu a přilehlý kostel a pak spočinul na lavičce v klášterní zahradě, odkud jsem si vychutnával pohled zhůry na překrásné panorama Orvieta na které dopadaly poslední paprsky dnešního dne , což působilo dosti mysticky, až snově.

Cítil jsem se v tom prostředí upravené klášterní zahrady dobře a i proto, že první listopadový den již postupně zalévala temnota , řekl jsem si že se zkusím zeptat zda-li by neubytovali znaveného poutníka. 

Ostatně v minulosti bývali poutníci v klášterech ubytováni běžně. Ta představa mne začala naplňovat čím dál tím více. Zkusit si pro mne jiný rozměr poutnictví a přiblížit se k jeho historickým reminiscencím, to by bylo něco.

Můj prst sáhl na zvonek u dveří.Nikdo nevycházel . Po chvíli se za mnou vynořila postava. S radostí jsem vyřknul své přání, leč jsem se dočkal odmítnutí a ani mi nedovolil si tam alespoň postavit stan. 

Vedle nás stál nápis; ,, Pace e bene” ( mír a láska) . Ukázal jsem mu na ten nápis a zeptal se jej proč ho tam vlastně mají, když podle toho nekonají, ale zřejmě mne nepochopil.

V italských městech je častým dopravním prostředkem do vyšších poloh kolejová lanovka a jinak tomu není ani v Orvietu. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *