19. etapa – 18.11.2021
18.11.2021 . Vysoukal jsem se ze stanu, který byl promočen ranní rosou a dost mě i bolela boule na hlavě, kterou jsem si způsobil předešlé noci pádem v temném lese a pálily mne i oděrky od křoví , kterým jsem se v té tmě prodíral.
Sbalil jsem si své , částečně mokré bohatství , nasadil si popruhy batohu na ramena a vydal se dolů k řece. Docela mne naštvalo, že asi 2 metry od trnitého křoví, kterým jsem se probíral předešlý večer vedla krásná, pohodlná cesta.
Sestoupiv dolů, spatřil jsem znovu tu nádhernou, bílou travertinovou kupu , a páru vznášející se nad termální řekou. Řekl jsem si: ,, To místo nemůžeš chlapče jen tak opustit. V Římě jsi už byl tolikrát, nezáleží, jestli tam dojdeš. Jsi tady a teď, je ti tady nadpozemsky krásně, tak si to užij.‘´
Poslechl jsem tedy ten svůj vnitřní hlas, vzal na sebe plavky a ponořil se do jedné z lagun, kterou protékala termální voda a díval se na tu nádherně bílou travertinovou skálu přede mnou, která mi připomínala svou barvou homoli cukru a tvary krápníkové jeskyně. No ale nebylo to jen koupání.
Jak jsem včera popisoval, ty laguny jsou kaskádovité, a tak začínají malým, vydatným vodopádem, který lze použít jako dokonalou hydromasáž. Já jsem si takto dokonale namasíroval záda i nohy.
Po 3 hodinách bezstarostného máchání jsem se vydal do malého městečka, které se jmenuje Abbadia San Salvatore. Po tom relaxačním dopoledni mne čekalo docela zdlouhavé stoupání .
Tatam jsou toskánské vlnky, kterými jsem procházel dosud. Nyní procházím horami, kolem 1000 metrů nadmořské výšky a kousek od města Abbadia San Salvatore , Monte Amiata má těch metrů rovných 1738 a je to středisko zimních sportů. Tou cestou jsem si připadal dost často jako při procházkách podzimní českou krajinou, převládaly opět duby , a k nim se přidaly javory a hojné porosty čilimníků, ve vyších partiích převažovaly jehličnany. Také zde musí být velké množství divočáků, soudě podle rozrytých okrajů cest.
V závěru dne jsem za štěkotů psů, štěbetání hus a hýkání oslů vstoupil opět do dalšího potemněle tajemného světa středověkých měst, bloudil jeho ještě temnějšími ulicemi po staré kamenné dlažbě….Ale ten můj pocit jsem popisoval již mnohokrát , proto se nebudu opakovat a přidám radši pár fotek.
